Ing. Radomír Kaňa, Ph.D.
„Vím, o čem mluvím, a za tím si stojím.“
Jako vysokoškolský pedagog se věnuji problematice evropské integrace už řadu let. Evropskou unii považuji za nejlepší projekt vzájemné spolupráce evropských zemí v jejich dosavadní historii. Proto jsem přijal nabídku hnutí Nezávislí ke kandidatuře do Evropského parlamentu, která mi poskytuje mimořádnou příležitost k zúročení mých znalostí v praxi. Při pobytech v Bruselu jsem měl řadu možností se zúčastnit zasedání Evropského parlamentu a jeho výborů a hovořit s europoslanci, pracovníky Komise i Rady EU. Jako liberálně smýšlející člověk prosazuji i v rámci své práce určité názory, za kterými si pevně stojím a které bych v případě svého zvolení obhajoval i na půdě Evropského parlamentu.
Jako nezávislý odborník na kandidátce Nezávislých preferuji i zde názorovou nezávislost, a proto se můj pohled na dění v unii může lišit od programových tezí, které prosazují jiní kandidáti Nezávislých. Jedná se především o Lisabonskou smlouvu, otázky zahraničně-bezpečnostní a problematiku stěhování institucí Společenství.
Lisabonská smlouva je kompromisem mezi 27 členskými státy EU – jako taková tedy není dokonalá, ale poskytuje dostatečný prostor i pro zástupce České republiky, kteří by měli na europarlamentní půdě využít potenciálu, který nabízí, a aktivně přispět k naší seberealizaci. V případě neschválení této smlouvy budou aktivizovány síly, které na tuto příležitost čekají, aby připravily smlouvu novou, která ovšem, podle mého hlubokého přesvědčení, povede k tzv. diferencované Evropě a k jejímu rozdělení na země „první“ a „druhé“ kategorie. Jsem tedy pro přijetí Lisabonské smlouvy – mj. i z toho důvodu, že Česko by se mohlo ocitnout v té druhé skupině zemí.
V otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky zastávám názor, že Evropská unie by se měla více zaměřit na své silné stránky – především na civilní a policejní mise, ve kterých dosahuje velmi dobrých výsledků. U vojenských misí preferuji užší součinnost s NATO, protože EU, přes deklarovaná prohlášení, zatím ještě nedosahuje kapacit Severoatlantické aliance, případně USA (což ovšem nevylučuje, při zvýšení investic ve vojenské oblasti, výrazné posílení role EU). Případné vybudování radarové základny na území ČR je zatím věcí NATO a především pak bilaterální dohody Česka s USA, do které by EU neměla zasahovat.
Ohledně práce unijních institucí média často poukazují na neefektivní přesuny europoslanců mezi Bruselem, kde tráví nejvíce času a Štrasburkem, kde se konají plenární zasedání. Člověk věci znalý ví, že tuto situaci zatím nelze změnit. Štrasburk je jakýmsi symbolem francouzsko-německého usmíření, a proto už od 50. let můžeme na toto stěhování poukazovat, ale to je vše, co se s tím dá dělat. Obě země nepřipustí změnu (ostatně souhlasit by musely všechny členské státy) a pokusy ji iniciovat skončily již v zárodku.
Jelikož znám poměrně dobře legislativní proces EU tak vím, že právě aktivní prací v Evropském parlamentu mohu prosazovat řešení v celoevropském rámci tam, kde je to potřebné a efektivní, a naopak brzdit aktivitu Unie v oblastech, které mohou mnohem lépe vyřešit členské státy – jedná se tak o dodržování jednoho ze základních principů unie – tzv. subsidiarity.
V ekonomické oblasti hodlám prosazovat taková opatření, která povedou ke zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky i ekonomiky evropské. Klíčem je stanovení férových a jasných podmínek na jednotném evropském trhu, které pak mohou pomoci jednotlivým ekonomikám při řešení současné hospodářské krize mnohem účinněji než „nalévání“ miliard do selektovaných odvětví. Rovněž jsem přesvědčen, že zavedení jednotné evropské měny je pro českou ekonomiku mnohem lepším řešením, než neustálé vyčkávání, které může být stále více riskantnější. Česká politická reprezentace by se měla konečně dohodnout na datu přijetí eura a zodpovědně se na tento krok připravovat.
V neposlední řadě je zde pro Českou republiku mimořádná příležitost čerpat v období let 2007 – 2013 více než 26 miliard eur ze společného evropského rozpočtu. Na půdě Evropského parlamentu se tak pro české zástupce otevírají možnosti k podpoře všech příležitostí vedoucích k maximálnímu využití těchto finančních prostředků, které se co do velikosti pro naši ekonomiku již v budoucnu nenaskytnou.